Agroenvironmentální opatření jsou dobrovolná politická opatření Společné zemědělské politiky Evropské unie. Od roku 2004 byla tato opatření implementována v nových post-socialistických členských státech. Agroenvironmentální opatření by mohla pomoci k dosažení vyšší úrovně biologické rozmanitosti na zemědělské půdě. Zaměřujeme se zde zejména na chráněné oblasti. Předmětem analýzy bylo především, zda tyto typy závazků mezi zemědělci a státními organizacemi představují užitečný nástroj při ochraně sdílených přírodních zdrojů, jako je biologická rozmanitost. Analyzujeme faktory vedoucí k větší úspěšnosti těchto politických nástrojů. Administrativní struktura takovýchto politických nástrojů je velmi složitá, protože odpovědnost se překrývá mezi různými správními jednotkami, a transakce mezi zemědělci a vládními orgány musí být regulovány. Spolupráce mezi tolika stranami je náročná. Cílem tohoto článku je objasnit vliv některých charakteristik kontraktu na jejich účinnost. Analyzujeme, proč realizace byla v některých chráněných krajinných oblastech (CHKO) snazší než v jiných. Výzkum je zaměřen na vybrané faktory, u kterých se projevily rozdíly ve výkonnosti. Mezi těmito faktory jsou především důvěra a reciprocita mezi zemědělci a orgány státní správy, šíření informací a dostupnosti poradenských služeb. I přes náročnost implementačního procesu lze najít důkaz, že důvěra má tendenci růst po předchozí dobré zkušenosti. Případová studie byla provedena ve dvou velkých a dvou malých CHKO v České republice.
Pražan, J., Theesfeld, I.
International Journal of the Commons, 2014, Vol. 8, No 1, vydáno: únor 2014, s. 1-25, ISSN 1875-0281