Články (impakt, světová databáze, recenze, sborník v RIV) rok 2015

Dilemata ochrany cenných travních porostů na zemědělské půdě

Článek reflektuje přípravu podoby agroenvironmentálních opatření pro Program rozvoje venkova 2014-2020. Přes veškerou snahu zůstává několik dilemat na společenské úrovni, která omezují účinnost vlivu opatření na zachování biologické rozmanitosti zemědělské krajiny. Článek se zaměřil na identifikaci hlavních překážek v účinném provádění politiky EU a na možnosti překonání těchto překážek, včetně např. nedostatku finančních prostředků na cílenou péči o všechny cenné travní porosty, nemožnosti návratu tradičního způsobu zemědělského hospodaření, nedostatcích ve znalostech příčinných vazeb mezi zásahem člověka a vlivem na přírodu a krajinu, nedostatku důvěry v účelnost agroenvironmentální politiky, atd. Jedním ze způsobů překonávání překážek a zlepšování účinku politiky je posilování vnitřní motivace zemědělců k účasti na agroenvironmentálně-klimatických opatřeních.

Pražan, J., Čámská, K.

Zprávy Čes. Bot. Spol., Praha, 50, Mater. 26: 101-114, 2015, ISSN 1212-3323

Odkaz na stránky časopisu zde.

 

Změny ve struktuře nákladů výkrmu prasat v České republice

Moderní chov prasat má v České republice dlouholetou tradici a jedná se o stabilní odvětví živočišné výroby. Jeho hlavním úkolem je vyrábět vysoce kvalitní vepřové maso, které musí splnit všechny požadavky zpracovatelů a konečného spotřebitele. Vepřové maso zaujímá po desetiletí v ČR první místo ve spotřebě na obyvatele/rok a tvoří více než 50 % celkové roční spotřeby masa. Toto odvětví hraje také důležitou roli pro producenty obilovin a přispívá tak k celkové stabilitě zemědělského sektoru. Zvyšující se dovozy jsou hlavním důvodem, proč mnoho českých chovatelů své chovy zredukovalo nebo zcela ukončilo svou činnost. Snížení počtu prasat v posledním desetiletí je odrazem nabídky a poptávky po prasatech. Cílem tohoto příspěvku je vyhodnotit změny ve struktuře nákladů na výkrm prasat a ukázat, jak se tyto změny projevily v konkurenceschopnosti českých chovatelů prasat. Volba optimální strategie chovu a výživy prasat je ovlivněna nejen požadavky na bezpečnost potravin, požadavky na kvalitu a cenovou dostupnost, ale také požadavky na dobré životní podmínky zvířat, ochranu životního prostředí s důrazem na udržitelnost výroby a vysoké hygienické normy. Tyto opatření přinášejí vysoké investice a provozní náklady, které se promítají ve zhoršené ekonomice produkce vepřového masa.

Tamáš, V., Peterková, J.

Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2015, 152, Vol. 63 (2015), Issue 4, s. 1387-1393

Článek je uveden zde.

 

Obrazy dobré vesnice: vizuální analýza rurální idyly v české soutěži Vesnice roku

Tento text sociologicky zkoumá obraz "dobré vesnice" v soutěži Vesnice roku, pořádané každoročně v ČR. Jeho cílem je zjistit, jaké pozitivní hodnoty jsou spjaty s venkovem v současném politicko-expertním diskurzu. Analýza vychází z kulturně orientované rurální sociologie a z jejího zaměření na venkovskou idylu. Text předestírá různé formy venkovské idyly a představuje ideál "Vesnice roku" jako svého druhu idylu, soubor pozitivních obrazů venkova. Empirická část shrnuje výsledky vizuální analýzy fotografií, které obce do soutěže zasílají. Kombinací výzkumných technik identifikujeme obsah fotografií a pozitivní hodnoty s ním spjaté. Výsledky ukazují, že "dobrá vesnice" v soutěži znamená především vesnice s aktivním společenským životem. Naopak vůbec zde není zastoupen obraz zemědělství.

Pospěch, P., Spěšná, D. & Staveník, A.

European Countryside, roč. 7, číslo 2, s. 68-86, ISSN 1803-8417.

Odkaz na stránky časopisu zde.

 

Veřejná podpora řízení zemědělských rizik – stav a výhledy

Cílem článku je vyhodnotit vývoj podpory řízení rizik v zemědělství v České republice v období 2001-2013.
Článek rovněž naznačuje možný budoucí vývoj podpory řízení rizik v ČR. Data poskytnutá Podpůrným garančním rolnickým a lesnickým fondem (PGRLF) a Českou asociací pojišťoven (ČAP) byla vyhodnocena metodami popisné statistiky (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, variační koeficient). Zdrojem dat pro mezinárodní srovnání byly sekundární informace získané z výzkumných center Evropské komise. Autoři konstatují, že podpora řízení rizik v ČR po roce 2014 nebude využívat evropské fondy z Programu rozvoje venkova. Podpora bude založena na národních finančních zdrojích, buď ve formě přímé podpory (subvence pojistného, ad hoc podpory) nebo nepřímé podpory preventivního charakteru (nákazový fond, obnova genetického potenciálu). Za účelem eliminace neočekávané potřeby ad hoc pomoci je nanejvýš žádoucí založit a průběžně doplňovat fond pro krytí katastrofických rizik, která nemohou být zvládnuta zemědělci ani pojišťovnami. Fond by měl být přístupný pouze zemědělcům, kteří průběžně proaktivně přistupují k řízení rizik.

Vilhelm, V., Špička, J., Valder, A.

Agris on-line Papers in Economics and Informatics, roč. VII, rok 2015, č. 2, s. 93-102, ISSN 1804-1930

Článek je uveden zde.

 

Vývoj trhu se zemědělskou půdou v ČR a podnikatelská struktura českého zemědělství

Příspěvek se zabývá vývojem trhu se zemědělskou půdou v České republice. Vedle základního přehledu o prodeji půdy, tak o jejím propachtování, se snaží zachytit i souvislosti s podnikatelskou strukturou českého zemědělství a jejím vývoji v posledních letech. Do roku 2012 dominoval na straně nabídky zemědělské půdy stát, který nabízel prostřednictvím tehdejšího Pozemkového fondu ČR státní půdu k privatizaci. Protože tento proces je v současné době téměř dokončen, stávají se soukromé subjekty na trhu se zemědělskou půdou dominantními. Každoroční objemy zobchodované zemědělské půdy v ČR v posledních pěti letech stagnují, každoročně od roku 2003 do roku 2012 bylo zobchodováno něco málo přes 100 tisíc ha, po roce 2013 byl zaznamenán mírný pokles převedených výměr v souvislosti s poklesem nabídky státní půdy k převodu soukromým subjektům. V ČR není v současných podmínkách zajištěno pravidelné celoplošné šetření trhu se zemědělskou půdou, snahy o zachycení dynamiky vývoje ceny zemědělské půdy jsou uskutečňovány v rámci výběrových šetření. V roce 2010 byl připraven systém výběrového sledování kupních cen zemědělské půdy v pěti okresech ČR. Podstata šetření spočívá v získání informací z vybraného souboru kupních smluv a následném zjištění kupní cen z vybraných smluv. Zjištěné ceny se v roce 2014 se v průměru pohybovaly kolem 12 Kč/m2 zemědělské půdy, trend ceny je rostoucí. V případě vzájemného porovnání jednotlivých okresů je průměrná cena značně různorodá a pohybuje se v rozmezí od 5 do 25 Kč/m2. Výše pachtovného za zemědělskou půdu rostla do roku 2013 ve srovnání s tržními cenami půdy v ČR více než dvojnásobným tempem. Tento růst pouze z menší zčásti souvisí s přesunem povinnosti platit daň z pozemku z uživatele na vlastníka v těch případech, kdy jsou předmětem nájmu pozemky evidované v digitalizovaném katastru nemovitostí. Pro hospodaření na zemědělské půdě v ČR je typická duální podnikatelská struktura, kdy zhruba 1% zemědělských podniků s velikostí nad 100 ha zemědělské půdy obhospodařuje 85% její celostátní výměry. Podíl vlastní půdy na celkem obhospodařované půdě narůstá.

Hruška M., Vilhelm V.

Ekonomika poľnohospodárstva, roč. XV. 4/2015, s. 4-23, ISSN 1338-6336

Článek je uveden zde.

 

Učňovské školství v oboru Řezník – uzenář očima středních odborných škol a učilišť

Cílem článku bylo provést analýzu současného učňovského školství oboru Řezník – uzenář z pohledu středních odborných škol a středních odborných učilišť a posoudit možné příležitosti či rizika pro masný zpracovatelský průmysl. Primární výzkum byl založen na dotazníkovém šetření zástupců středních odborných škol a učilišť. Z 24 oslovených škol s učebním oborem 2956-H Řezník – uzenář vyplnilo dotazník 15 zástupců, což je možné považovat za dostatečné pro formulaci závěrů. Dotazování proběhlo online formou v první polovině dubna 2015. Dotazník byl vyhodnocen deskriptivními metodami analýzy absolutní a relativní četnosti odpovědí. Výsledky ukazují sice nízký zájem o obor Řezník – uzenář, na druhou stranu školy vidí rostoucí zájem praxe o kvalifikovanou pracovní sílu v oboru a žáci, kteří úspěšně dokončí studium, nemají většinou problém najít uplatnění v oboru. Nevyužitou příležitostí je spolupráce škol s odbornými svazy a cechy, a to jak formou spolupráce při teoretické a praktické výuce, tak při prezentaci školy. Jako hlavní příčiny nízkého zájmu o obor byly identifikovány fyzická náročnost spojená s výkonem řeznické profese a skutečnost, že žáci základních škol při výběru střední školy upřednostňují studium zakončené maturitou před výučním listem a také změna statusu vnímání řezníka ve společnosti.

Špička, J., Náglová, Z.

MASO, roč. XXVI, rok 2015, č. 5, s. 32–37, ISSN 1210-4086

Odkaz na stránky časopisu zde.

 

Struktura a ekonomika podniků výroby potravinářských výrobků

Článek se zabývá analýzou strukturálních a ekonomických ukazatelů podniků Výroby potravinářských výrobků CZ-NACE 10 podle výrobních oborů a zároveň podle velikosti podniku – male, střední a velké v letech 2010 až 2014. Údaje za poslední sledovaný rok jsou dopočtem Ministerstva průmyslu a obchodu.
První část článku dokumentuje základní ukazatele a podíly malých, středních a velkých podniků v Evropské unii (EU) na těchto ukazatelích. Tyto údaje jsou komparovány s Českou republikou (ČR). Navazuje detailnější vývoj strukturálních ukazatelů v ČR dle jednotlivých oborů včetně jejich ekonomiky.
Velikostní členěni podniků vychází z metodiky ČSU. Malé podniky jsou podniky s počtem zaměstnanců do 49 osob, střední zaměstnávají 50 až 249 osob a velké firmy mají vice než 250 zaměstnanců. V rámci ochrany individuálních dat nejsou uvedeny celkové počty velkých podniků a v oboru Zpracovaní a konzervovaní ryb, korýšů a měkkýšů se uvádí kategorie malých a středních podniků celkem.
Stěžejní je v rámci potravinářského průmyslu Výroba potravinářských výrobků, kde se nachází celkem 7 477 malých a středních podniků (7 154 malých a 323 středních). Ve výrobě nápojů je 1 211 malých a 46 středních podniků. V malých podnicích Výroby potravinářských výrobků v roce 2014 pracovalo celkem 23 823 osob, ve středních 31 817 osob.

Náglová, Z., Mezera, J.

Potravinářská revue, rok 2015, č. 6, s. 66–71, ISSN 1801-9102

Odkaz na stránky časopisu zde.

 

Konkurenceschopnost a ekonomická výkonnost české zemědělské prvovýroby a potravinářského průmyslu

Článek se zabývá problematikou českého zemědělství a potravinářského průmyslu a je tedy rozdělen do dvou částí. První se zabývá konkurenceschopností české zemědělské prvovýroby a druhá část se zaměřuje na ekonomickou výkonnost českého potravinářského průmyslu. Cílem první části článku je posoudit důležitost vybraných rostlinných a živočišných komodit v českém zemědělství za pomoci vybraných ukazatelů – míry soběstačnosti a indexu RCA doplněných přehledem o vývoji produkce, spotřeby, cen zemědělských výrobců a agrárního zahraničního obchodu za roky 2007-2014. Cílem druhé části článku je zhodnotit strukturu českého potravinářství a vývoj hlavních ekonomických ukazatelů v čase a zároveň stanovit pozici a významnost jednotlivých oborů v českém potravinářství. Dle výsledků je konkurenčně úspěšnější rostlinná produkce a část živočišných komodit, avšak zejména ty s nízkou přidanou hodnotou. Dominantními obory potravinářství jsou obory 10.1 Zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků, 10.7 Výroba pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků a 10.8 Výroba ostatních potravinářských výrobků. Je zde nejvíce podniků v rámci potravinářského průmyslu a obory jsou rovněž největšími zaměstnavateli a významně se podílí na celkových tržbách potravinářství. Ve zmíněných oborech dochází k poklesu počtu zaměstnanců, je zde velmi nízká produktivita práce. Vzhledem k tomu, že se jedná o stěžejní obory českého potravinářského průmyslu, je třeba zvyšovat jejich výkonnost a účelně využívat investice, aby došlo k lepšímu hodnocení agrární produkce.

Náglová, Z., Menzlová, J., Bošková, I., Špička, J., Mezera, J.

Ekonomika poľnohospodárstva, roč. XV, rok 2015, č. 4, s. 45–63, ISSN 1338-6336

Odkaz na stránky časopisu zde.

 

Model AGRO-2014 a problém diskriminace českých producentů potravin

Čeští farmáři jsou přesvědčeni, že tuzemští producenti potravin jsou diskriminováni proti domácím producentům na domácím trhu.
Hlavním argumentem je, tržní ceny českých potravin jsou vyšší než srovnatelné ceny zahraničních potravin vzhledem k tomu, že obchodní řetězce jsou v rukou zahraničního kapitálu.
Proto bylo nutné určit, zda a jak se liší obchodní marže u domácích a dovážených potravin. Marže u českých potravin byly vypočteny jako podíl cen domácích producentů potravin (DP) na spotřebitelských cenách potravin (CP) a dovozní marže jako podíl cen dovážených potravin (IP) na CP.
Pro výpočet těchto marží byl použit model AGRO-2014, což je matematický model agrárního sektoru vycházející ze zemědělské produkce, přes zpracovatelský průmysl (transformace zemědělských surovin na potraviny) a distribuci potravin do obchodní sítě pro spotřebitele.
Výpočet marží pro spotřebitelský koš zahrnuje potravinové skupiny, pro které existují všechny druhy cen.
Pro uvažovaný spotřebitelský koš potravin byly vypočteny celkové „fiktivní“ výdaje za potraviny v cenách DP, IP a CP.
Výpočty ukázaly, že průměrná marže pro české potraviny byla 35,5 %, zatímco průměrná marže u importovaných potravin 34,9 %.

Foltýn, I., Štiková, O., Mrhálková, I.

Sborník konference „Agrární Perspektivy XXIV. – Global Agribusiness and Rural Economy“. Mezinárodní vědecká konference, 2015, s. 126-134, Česká zemědělská univerzita, Praha, Fakulta ekonomiky a Managementu © 2015, ISBN 978-80-213-2581-4; ISSN 2464-4781 (Online); ISSN 1213-7960 (Print); ISSN 1213-7979 (CD-ROM)

Odkaz na sborník „Agrarian Perspectives XXIV. – Global Agribusiness and Rural Economy“ zde (text pouze v angličtině).

 

© 2017 ÚZEI | Mánesova 1453/75, 120 00 Praha 2 | Zobrazit na mapě